|
Cílem této expedice bylo dostat se co nejdál do ruské divočiny.
Tentokrát jsme možné problémy s návratem radikálně vyřešili - nekupovali žádné zpáteční lístky a uvidíme. Cesta vlakem proběhla
opět bez jakýchkoli problémů (připomínám, pro cestu do jednoho měsíce nebylo potřeba žádné vízum). V Moskvě jsme přesun na letiště zvládli
a po 6 hodinovém letu, ale přišli jsme o dalších 6 hodin časovým posuvem, přistáváme v Jakutsku. Město nás vítá deštěm a tak urychlujeme přesun do
přístavu. Tady kupujeme lístky na následující den na „raketu“ do Olekminska. Spoj jsme zvolili podle map a linek které z Jakutsku jezdí – bylo to nejdál. Přečkáváme noc v přístavu a se zájmem zjišťujeme, že slunce zde nezapadá. Druhý den se po menších strkanicích dostáváme na palubu a jedeme po Leně do Olekminsku. Cestou se seznamujeme s vedoucí eko-tábora, a ta nás zve do zapavědniku. Přijímáme. Zapavědnik je 400km proti proudu řeky Olekmi která se v Olekminsku vlévá do Leny. Volíme následující postup. Necháváme se přepravit na člunech 100km proti proudu, pak 100km pudem pěšky a v Kidi-kelu se setkáme s lodí plující do zapavědniku. Pobýváme 14 dní v zapavědniku na bývalé Aldanské stezce kterou se dopravovalo zlato k Olekmě a dále až do Usť-kutu. Ze zapavědniku se vracíme zpět do Olekminska kde nastupujeme na parník do Usť-kutu. Odtud BAMem do Severobajkalsku a „raketou“ přes Bajkal do Irkutsku. Zde nasedáme do vlaku transsibiřské magistrály směrem na Moskvu. Cestou zastavíme ještě na prohlídku Novosibirsku a pak domů.
|